Smart City je nový progresivní obor většině lidem zcela neznámý. Obdobně jako bratři Čapkové vymysleli pojem robot, netušili, že se robotikou budou zabývat renomovaná vědecká pracoviště a vysoké školy na celém světě. V oboru Smart City dnes stojíme na samém počátku nové myšlenkové oblasti s mimořádně širokým záběrem. Není člověka, který by byl sto definovat, co bude obsahovat a kam se bude ubírat. Jde o široký komplex projektů, programů a politik, jejichž společným rysem je úsilí o inovativní postupy v 21. století. Zatím existuje několik přístupů k tomu, jakým způsobem měřit „chytrost“ jednotlivých měst. Nejčastěji se uvádí, že „chytrost“ měst lze určit pomocí šesti klíčových oblastí: 1. Chytrá ekonomika – veřejné výdaje na výzkum a vývoj, výdaje na vzdělávání, HDP na hlavu obyvatele, míra nezaměstnanosti. 2. Chytrá mobilita – místní dostupnost, (mezi)národní dostupnost, dostupnost ICT infrastruktury, počet kilometrů cyklostezek, možnost sdílení kol, smrtelné úrazy a emise uhlíku. 3. Chytré životní prostředí – produkce emisí CO2, efektivita využití elektrické energie, efektivita využívání vody, plocha zastoupená zelenými plochami (parky), intenzita emisí skleníkových plynů z energetické spotřeby, rozrůstání a udržitelnosti města, podíl recyklovaného odpadu. 4. Chytří lidé – účast na celoživotním vzdělávání, přihlášky vynálezů na obyvatele, procento obyvatel s vysokoškolským vzděláním. 5. Chytré bydlení – podíl plochy pro rekreační sporty a volný čas, počet veřejných knihoven, celková výše úvěrů, návštěvy muzeí, divadel a kin. 6. Chytrá správa a řízení města – počet univerzit a výzkumných center ve městě, on-line dostupnost informací, procento domácností s přístupem k internetu, kriminalita. Toto vymezení je spíše pomocné. Když si otevřete internet a zadáte heslo Smart City, zjistíte, že každý o Smart City mluví, leč nikdo neví, co to opravdu je. Co člověk, to osobité vnímání pojmu. Jak jsem již uvedl, ve vyhledávači na internetu nalezneme celou řadu definic, snad každá instituce na celém světe vytvořila sobě vlastní definici. Například OSN na svém portálu uvádí stanovisko, že chytré město je celek, který má vestavěné digitální technologie ve všech městských funkcích. To zní, jakoby množina instalovaných senzorů a míra využívání umělé inteligence daly sami základ pro chytré město. EU je ve své obecné definici o něco střízlivější, přiklání se k vizi, že politika Smart city je významné zlepšování kvality života obyvatel a zvyšování konkurence schopnosti evropských iniciativ směřujících k programu udržitelnosti rozvoje bez zátěže z minulosti. A tak můžeme pokračovat dále. Čím více definic vyhledáme, tím se více ujistíme o šíři obsahu pojmu Smart City. Obecnost pojmu Smart City dává prostor pro kreativní jedince, kteří svoje novátorství označí jako Smart City a tím se dožadují podpory. Ale tahle salámovou metodou by to jistě nešlo. Vizi Smart City lze vymezovat na základě zkušenosti, poptávky a nabídky. Jak se k tomu dopracovat? Prvním možností je řízené klasické dotazování. Tím se získá ujištění o individuálním vnímání obsahu strategie Smart City jednotlivci či institucemi. Dnes existuje mnoho odborných publikací, které se věnují metodikám šetření pro vymezení obsahu Smart City. Výstup závisí na kvalitě reprezentativního vzorku, který popisuje chování a požadavky celku. Doporučuje se kombinace papírového dotazování s internetovým průzkumem. Druhým přístupem je využívání sociálních sítí. Může zjistit názor občanů v různých situacích, a to při různých aktivitách. Velká část populace, které se Smart City týká do budoucna, běžně komunikuje na sociálních sítích a jsou ve svých výrocích sdílnější, neboť jim sociální síť dává pocit pohodlnosti a anonymity. Je třeba mít na paměti, že v daném přístupu šetření jsou určité skupiny občanů mimo hru. Ne všichni tráví čas u počítače. Optimum lze docílit kombinací obou přístupů šetřením klasickou metodou a využitím sociálních sítí. V tvorbě koncepce Smart City není nikdo nijak omezen. Přijatá usnesení orgánů EU, Vlády ČR a hlavního města Prahy jsou spíše návodem či doporučením, co vše lze zahrnout do pojmu Smart City. Zde platí heslo J. F. Kennedyho: Odvaha vytváří mínění většiny. Nebo jinak řečeno, kdo otvírá diskuzi, ten ji řídí. Jaký závěr vyvodit pro Prahu 4? Nelze řešit celý velký komplex nabídky Smart City v daný okamžik. Podmínkou nutnou musí být koordinovaná spolupráce občanů, institucí a zastupitelstva Prahy 4. Pro vykročení vpřed musí zastupitelstvo získávat erudovanou zpětnou vazbu občanů a institucí. Občané a instituce nejlépe vygenerují nejen, čím je třeba začít, ale v čem postupně pokračovat. Společné kvalifikované a systematické hledání, priorit politiky Smart City logicky povede k uchopení strategie rozvoje Prahy 4 s víceletým horizontem. Následně zastupitelstvem schválená strategie za podpory institucí v Praze 4 se tak stane „Chartou“ Smart City Praha 4. Ta musí zavazovat příští zastupitelstva ke kontinuálnímu rozvoji a tím zajišťovat trvale udržitelný program rozvoje, a to za přispění nejmodernějších technologií. Hnacím motorem všem musí být zajištění garance uplatňování optimálních podmínek pro kvalitní život každého občana Prahy 4. Jakýkoliv jiný postup se stane jen brzdou pokroku.